Ahoj Lásko...

23. 03. 2008 | † 03. 01. 2009 | kód autora: DF7

Ahoj Lásko...

Ahojky. Jsem jen mladá holka, která ví, čím se asi my všechny nejvíce trápíme a co se nejvíc řeší! Každá máme svoje problémy, které nás nějak více či méně ovlivňují. Trápí nás, ale pak se najednou nejdou věci, které nám připadají krásné.


Často přemýšlím nad tím, proč může třeba LÁSKA, která nás provází na každičkém kroku, bolet a chutnat najednou jak ten nejhořčí kousek jídla. A pak zase úplně z čistá jasna chutnat,jako ten nejsladší bombonek. Taky nad tím občas přemýšlíte? Prostě se mi někdy zdá, že stojíme nad hlubokou propastí a je teď jen na nás, jak se rozhodneme. Máme možnost skočit a riskovat, že když skočíme, možná ztratíme kousek svého srdce, kousek sebe, že právě tohle zůstane v té černé díře. Zůstane tam srdce, které touží milovat! Anebo, že zůstaneme stát a budeme se jen z povzdálí dívat na to, jaké štěstí jsme mohli mít...

Tahle otázka je těžká. vždycky nás může potkat štěstí, ale také smutek.... Jednou jsem měla krásného kluka, byl skvělej, jedninečnej a já jsem neviděla ani náhodou nikoho lepšího, chtěla jsem jen jeho. Ale potom došlo ke krutému rozchodu. nevědela jsem najednou, jak se z toho dostat! Po nějaké době, když jsem měla srdíčko skoro vyléčené, nastala chvíle, kdy právě on se chtěl vrátit. Reagovala jsem jen jedním dopisem...

Ahojky LÁSKO,

zůstaly tu po tobě jen slzy a bolest, smutek a pláč. Tolik bych si přála vrátit čas. Ne o moc, jen o pár týdnů, snad měsíců! Vzpomínám, jak jsme se poznali - na tvoje krásné modré oči, ve kterých jsem se utápěla, na tvůj krásný úsměv, ketrý mi tak chybí, na náš první polibe...

Do očí se mi zase derou slzy při pomyšlení a vzpopmínkách! Miluji tě a navždy zůstaneš v mém sradci, protože na opravdovou první lásku se nikdy nezapomíná. Vždy v mém srdci budeš mít místečko. Je tak těžké smířit se s tím, že už mě nikdy nepolíbíš, neusměješ se na mě, neobejmeš mě. Přišla jsem o to místo v bezpečí, které jsem u tebe měla. Každou noc mě nechtěně navštěvuješ v mých snech a já se ráno budím se slzami a s tím, že vůbec nevím, jak dál! Každá slza odplavuje trošku bolesti, ale žádná nemůže odplavit tu lásku, kterou k tobě cítím. Snad mi jednou odpustíš, že po té bolesti, cos mi způsobil, si teď vyberu cestu odchodu, odchodu od tebe a od našeho společného života. Moc ráda bych ti věřila, ráda bych ti věřila, že ses změnil, ale teď to nejde, možná časem... Sbohem, tvůj medvídek!

Teď když to čtu zpátky, tak sama nevím, kde jsem v sobě sehnala tuhle odvahu!

CITÁT: "Čekej to nejhorší, doufej v tom nejlepší!..."


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zaujalo-me

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.